Kouzelný sníh....koRnflakeska
29. 2. 2008
1, Třeba máš ctitele!!!
Byl poslední týden školy před Vánoci a Hermiona se na něj neskutečně těšila, jalikož už dokonce i ona začínala mít všeho dost. Všeho toho učení, domácích úkolů, zkoušek... Byla jednoduše vysílená a potřebovala si odpočinout.
„A tímto ukončuji hodinu přeměňování,“ oznámila profesorka McGonagallová, čímž vzburcovala hlučný jásot šestých ročníků.
„Vlastně ještě počkejte! Stůjte, pane Weasley, kam se tak ženete?!“ zvedla ruce profesorka, „Ještě jsem vám zapomněla oznámit, že se na Boží hod bude konat ples. Každý – opakuji KAŽDÝ musí mít partnera, je to jasné? Nějaké otázky?“
Všichni mlčeli, jen pár dívek se začalo chichotat.
„Výborně... Tak vám tedy přeji krásně strávené prázdniny!“ rozloučila se McGonagallová a odpochodovala ze třídy.
„Už zase ples... Proč nás tak mučí?“ zaskuhral Dean Thomas a ostatní kluci jen souhlasně přikyvovali.
„Och, to je tedy mučení!“ ušklíbla se Hermiona a vyzvala hihňající se Ginny, aby s ní šla na kolej. Když dívky vycházely ze třídy, všimla si Hermiona něčeho divného. Jakoby na ni někdo koukal. Otočila se a uviděla Draca Malfoye...
Ne – to přece není možné... To je absurdní!
„Jdeš, Hermiono?“ zatáhla ji za ruku Ginny.
„Jo, jasně,“ vyhrkla dívka a následovala svou kamarádku.
Když děvčata přišla do Společenské místnosti zeptala se Hermona Ginny: „Poslyš, ty nejedeš do Doupěte tento rok?“
„No, tyto svátky ne, protože taťka je pořád v práci – víš, pořád to zařizování ohledně Ty-Víš-Koho... A i mamka potřebuje trochu oddychu,“ odpověděla zrzka.
„Aha...“ hlesla Hermiona a plácla sebou do červeného křesla, načež hned vykřikla: „Jauvajs!“
„Co se děje?“ zbystřila hned Ginny.
„Asi jsem si na něco sedla. Počkej,“ odpověděla její kamarádka.
„Je to nějaký suvenýr nebo co...“ zahučela Hermiona a začala si prohlížet tu drobnou věcičku.
„Ukaž! To je brusle! “ oznámila Ginny.
„Máš pravdu. Ale čí to je?“
„To nevím... Není u toho nějaký papírek?“ zajímala se zrzka.
Hermiona se prohlédla miniaturní brusli důkladněji: „Ne... Žádný papírek tu není, ale na samotné brusli je něco vyryto. Nejde to ale přečíst.“
„Tak ji zvětšíme!“ navrhla Ginny, „Engorgio!“
„Takhle je to lepší,“ usmála se Hermiona a přečetla si nápis, na kterém stálo ‚Hermioně Grangerové‘.
„To – to není mož – možné!“ zakoktala.
„Proč by to nebylo možné? Třeba máš ctitele!“ ušklíbla se Ginny.
„Ginevro!“ hodila po ní Hermiona polštářek, který ještě před chvílí ležel na křesle.
„Jó, tak ty takhle!“ zasmála se zrzka a vrátila jí to.
„Ale stejně by mě zajímalo od koho to je,“ zamyslela se Hermiona.
Najednou se otevřel otvor v Buclaté Dámě a dovnitř se vřítil celý Nebelvírský dav.
„Ginny!“ zvolal ihned Harry.
„Myslím, že bys dnes měla jít k jezeru bruslit,“ šeptla ještě Ginny směrem k Hermioně, ale pak už běžela do Harryho náruče...
2, Ne, Grangerová, nedám si pokoj...
Hermiona nevěděla, zda se má opravdu řídit radou Ginny. Bála se, že tam možná někdo bude, ale nevěděla kdo. Nakonec se rozhodla, že asi přece jen půjde... Odjakživa ji přece zajímalo bruslení a chtěla to zkusit.
„Ehm, Levandule?“ zaťukala Hermiona na rameno blonďaté dívky objímající se s Ronem.
„Promiň, že ruším, ale chtěla jsem se tě zeptat, jestli ještě pořád krasobruslíš?“
„Jo, jasně, proč?“ zajímala se Levandule.
Hermiona trochu zčervenala, ale pak řekla: „Nechtěla bys mě, prosím, naučit pár základních kroků?“
Levandule se nejdříve zatvářila udiveně, pak však pohodila hlavou: „No, klidně, proč ne? Tak uvidíme se po obědě?“
„Díky, Levandule, jsi hodná! Tak zatím!“ rozzářila se Herm a pospíchala do knihovny.
Dá se nějak rychle naučit bruslit?, přemýšlela Hermiona, ale najednou na ni někdo narazil a ona spadla.
„Ehm, promiň!“ omlouvala se hned nějakému klukovi.
„Dobrý, v pohodě,“ zaslechla povědomý hlas. Kluk zvedl hlavu...
„TY!!!“ vykřikli oba najednou. Byl to Draco Malfoy!
„Ne! Já se ti nikdy neomlouvala!“ vykřikla vztekle hnědovlasá dívka.
„A v pohodě to teda rozhodně nebylo!!!“ zasyčel Malfoy.
Hermiona se jízlivě zašklebila: „Protiřečíš si, Malfoyi!“
„Ty taky, Grangerová!“ oplatil jí to.
Otočila se na podpatku a kráčela pryč hrdě jako páv.
Malfoy se za ní koukal. Ale ne zle. Doufal, že ji ještě uvidí.
Co to je, Draco Malfoyi?! Na co to, ksakru, myslíš?! Je to špinavá mudlovská šmejdka! Nesahá ti ani po kotníky! , pomyslel si pak a pomalu odcházel pryč.
„Ahoj, Hermiono!“ pozdravila ji Levandule.
„Ahoj! Tak jdeme?“
Když dívky přišli k zamrzlému jezeru, vzpomněla si Hermiona,že si zapomněla brusle, ale to pro čarodějku přece nemohl být problém!
„Accio brusle!“ zvolala a za okamžik už byly u ní.
Levandule už byla obutá a připravená. Chvíli na to ji dohnala i Hermiona, a tak už byly obě na ledě.
Hermiona se cítila velice nejistě a také se jí pořád klepaly nohy.
„Uklidni se, Herm! Drž se mě za ruku a já tě budu vést!“ ozvala se Levandule a lehce se odrazila zoubky a vyjela.
Hermiony se zmocnila panika: „Levandule, zastav. Já to nezvládnu!“
„No ne? Grangerová! Co ty tady děláš?! Neříkej, že se chceš naučit bruslit?!“ ozval se dívkám za zády pohrdavý hlas.
Proboha, ne! Už zase Malfoy!
„Neříkej mi, že umíš bruslit, Malfoyi!“ zavrčela Hermiona.
„Narozdíl od tebe budu možná mistrem světa, Grangerová,“ namítl Draco.
„Tak o tom hluboce pochybuji!“ prohlásila Hermiona a následovala Levanduli, která ji ještě pořád držela za ruku, aby ji táhla za sebou.
Herm se snažila Malfoye nevnímat, ale moc jí to nešlo, protože neustále cítila, že ji pozoruje.
„Uvolni se! Buď v klidu a jednoduše se odstrkuj zoubky, ano? Hermiono! Vnímáš?!“ zvolala Levandule.
„Co? Eh – jo, jasně. Uvolnit se,“ opakovala Herimona a vduchu proklínala Draca, aby se na ni už konečně přestal dívat.
Za čtvrt hodiny už to bylo lepší – Hermiona se mohla odstrkovat a jezdit bez cizí pomoci. Pro Levanduli si pak přišel Ron, ale Herm si řekla, že ještě bude trochu cvičit.
„Bravo, Grangerová...“ zatleskal demonstrativně Draco.
„Jdi už opravdu někam, Malfoyi!“ naštvala se dívka, „ Ty si nikdy nedáš pokoj, co?“
Ten zatím ladně bruslil po čisté jako křišťál, ledové ploše. Hermiona už ztratila trpělivost a snažila se odbruslit k lavičce, aby se mohla přezout, najednou však...
„Áááááá!“
Byla už připravená na další modřinu, ale někdo ji ve vzduchu zachytil. Ten někdo nebyl nikdo jiný než Draco Malfoy.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.
Hermiona na něj udiveně zírala: „Ne... N-nic mi ne-není.“
Chvíli pak ještě na sebe koukali a trapné mlčení jako první přerušila Hermiona Grangerová: „Ehm... Nemohl bys mě, prosím, pustit?“
„Jo, jasně, sorry!“ rozpačitěl Draco a sám sobě se divil, kde se v něm bere tolik galantnosti.
Pak se Hermiona pomalu dobelhala k lavičce, rychle se přezula a běžela zpátky do hradu.
Ne, Grangerová, nedám si pokoj, nemůžu... , pomyslel si smutně Draco a sledoval běžící dívku s neposednými kudrnatými vlasy...
3, Mezi námi děvčaty
Hermiona byla velmi vyčerpaná, a nehledě na to, že byly teprve 4 hodiny odpoledne, ihned se svalila na postel a sladce usnula.
„Bruslíš nádherně, Grangerová!“ pochválil ji Draco a přijel k ní.
Hermiona zrudla: „Díky.“
„Hermiono,“ zašeptal Draco a letmo ji políbil do vlasů.
„Ach!“ zrudla dívka ještě víc a klusala pryč od blonďatého chlapce a hlubokýma šedýma očima.
„Hermiono! Vstávej! Za chvíli bude večeře!“ zatřásla s ní Ginny Weasleyová.
„Nech mě být, Dra...“ zamumlala Hermiona.
„Hermiono!!! Ještě spíš! Vstávej!“ zacloumala jí znovu Gin.
„Ginny?“
„No, nikdo jiný tady není!“ ztrácela už pomalu trpělivost Hermionina kamarádka.
Najednou sebou Herm škubla a rychle se posadila: „Já spala?“
„Ano, spala. A teď už prosím pojď dolů – večeře je za pět minut!“
„Takže to byl jenom sen.“ vzdychla Hermiona a následovala Ginny, která už byla ve dveřích ložnice.
„A co se ti zdálo?“ zeptala se příliš nahlas Ginny po cestě do Velké Síně.
„Pšššššt!“ okřikla ji Hermiona.
„Jo, Grangerová! Copak se ti krásného zdálo?“ šklebil se za nimi Draco Malfoy.
„Do toho ti nic není!“ pípla Hermiona a zrudla.
„A co třeba já?“ vyzvídal.
„Co jako ty?“
„Nezdálo se ti třeba o mně?“
Hermiona se měla sto chutí zahrabat do země, jen tak tak se udržela a jen něco nesouhlasně zabručela...
Malfoy se zatím mohl potrhat smíchy.
„Hermi?“ zkusila opatrně Ginny u stolu.
„Hm?“
„Ty... Tobě se opravdu zdálo o... O NĚM?“ odhodlala se zrzka.
Hermiona polkla.
„Eeee... Já... Totiž...“
„Takže jo.“
V Hermioniných očích byl vidět děs.
„Neboj – nikomu to neřeknu,“ uklidnila ji Ginny.
„Díky,“ vydechla šťastně Hermiona.
Ginny se zašklebila: „Myslím, že to nebyly jen tak ledajaké sny, nebo se mýlím?“
Hermiona jí úšklebek oplatila: „Ale myslím,že na sny, které máš o Harrym, zatím nemám. Nebo se snad MÝLÍM?!“
Načež následoval výbuch smíchu.
„Čemu se vy dvě tak smějete?“ zeptal se Ron podrážděně.
„Ále ničemu. To je jenom mezi námi děvčaty!“ vyprskla smíchy Ginny a Herm se k ní přidala.
Věděla, že může Ginny věřit, a tak se jí svěřila úplně se vším, co včera zažila.
„Teda Hermiono! Ty se nezdáš!“ popadala se za břicho Ginny, když šli po snídani do Společenské místnosti.
No, to je pravda, nezdá se... Nikdy mi nepřipadala tak hezká jako teď! , pomyslel si Draco, ale pak se hned vduchu okřikl: Ne! Je to jen ubohá mudlov... Už ji ani neumíš urazit, ty blbče!
Mia si Draca všimla, ucítila na sobě jeho toužebný pohled a hned se začervenala.
„Co je, Hermi?“ ozvala se Ginny, když si všimla, že její společnice už moc nevnímá.
„Co? Ne – nic, nic... Všechno je naprosto v pořádku!“ vyhrkla Hermiona a rychle táhla Ginny pryč.
„Hermiono! Řekni mi to!“ naléhala na ni Ginny.
„Stál tam!“ sykla Hermiona.
„Jo aháá!“ zasmála se Ginny.
Hermiona přemýšlela, zda má jít znovu bruslit. Chtěla se vyhnout pohledům Malfoye, ale chtěla bruslit. Bruslení se stalo za tak krátký okamžik její vášní... Uvažovala, kdo jí mohl tu brusli poslat. Jiné kandidáty kromě Malfoye zatím nevymyslela. Nakonec si řekla, že tu záhadu s bruslí musí vyřešit, a tak se zanedlouho vydala k jezeru...
4.Zabruslíš si se mnou???
Sníh měkce křupal pod nohama a Hermiony se zmocnila touha tancovat. Na ledě. Na okamžik se zastavila. Dnes bylo neobvykle krásné počasí – jemné sněhové vločky poletovaly vzduchem a pak se lehce snášely na zasněženou zem. Hermiona slastně přivřela oči a s úsměvem si vychutnávala ten okamžik. Pár sněhových vloček dopadlo na její černé, ale nenalíčené řasy, pak roztály a stékaly dál po tvářích jako křišťálové slzy. Chtěla být sama, rozhodně nevyžadovala společnost jejích dvou přátel – Harryho a Rona. Chtěla mít tuto chvíli jen pro sebe a byl moc lakomá na to, aby ji s někým sdílela...
„Accio brusle,“ špitla tiše, aby ji nikdo nezaslechl. Když k ní přilétly, vzpomněla si na křišťálový suvenýr s jejím vyrytým jménem a pronesla: „Accio suvenýr – brusle!“ Do ruky ji měkce přistála skleněná bruslička. Něžně ji pohladila a uložila do kapsy bundy.
Hlavně nesmím spadnout!, pomyslela si dívka a začala se přezouvat.
Nadechla se a vyjela po hladkém ledovém kluzišti. Nikde ani živáčka!, pomyslela si vesele Hermiona.
V tom se však mýlila. Netušila totiž, že se kdosi skrývá za stromem a pozoruje ji.
Je tak nádherná!, pomyslel si onen neznámý.
Hermiona se rozjela a začala kroužit po ledové ploše. Nevěděla, jak je možné, že je tak uvolněná a že ji vše jde tak lehce... Zatočila několik nádherných piruet, znovu se rozjela a předvedla krásnou holubičku. Během jízdy se dívka šťastně usmívala, ale pak byla celkem vyčerpaná a potřebovala chvíli oddychu. Přijela pomalu ke kraji jezera a posadila se na čistě bílý sníh. Byla nadšená a plná pocitu radosti. Chtěla se smát a zpívat...
Zatímco dívka bruslila, za stromem kdosi přemýšlel: Jak je možné, že tak krásně bruslí? Začla se učit teprve včera!
Poté, co si Hermiona odpočinula, znovu si stoupla na kluziště. Najednou však ucítila, že ji někdo vzal jemně za ruce. Bála se otočit. Bála si připustit, že ten, kdo za ní stojí, je její bývalý úhlavní nepřítel.
„Zabruslíš si se mnou?“ zašeptal ten tajemný neznámý.
Hermiona polkla, ale pak kývla.
Lehce ji popostrčil a potom ji vedl. Ještě pořád stál za ní a držel ji za ruce. Chvíli takto pomalu bruslili, Hermiona to však nevydržela a otočila se.
Ústa se jí třásla: „Draco...“
Pohladil ji po tváři a položil ji ukazováček na ústa.
„Ty se třeseš!“ usmál se.
„J-já? N-ne... Já se netřesu!“ namítla Hermiona koktavě.
„Ach, Grangerová, ty jsi tak tvrdohlavá!“ poznamenal Malfoy a pohladil ji po vlasech.
O tom jsem pořád snila!, pomyslela si Hermiona, ale najednou se jí v hlavě ozval další hlásek: Nezapomínej, proč jsi sem původně přišla!
Hermiona se otočila k Dracovi zády.
„Co se děje?“ vyhrkl.
„To tys mi poslal tu brusli?“ vypálila Herm.
„Cože?“
„Tu křišťálovou,“ řekla Hermiona, pak si však vzpomněla, že ji má s sebou a vytáhla ji z kapsy, „Tuhle.“
„Proč se ptáš?“ zajímal se Draco.
„Protože chci vědět, kdo mi ji dal!“ odsekla dívka.
„Nebyla původně menší?“
„Ano. Ano, byla. Tak byl jsi to ty nebo ne?“ ztrácela už Mia trpělivost.
„Když tě to tak zajímá, tak jo,“ odpověděl lhostejně Malfoy.
„Proč?“ vyhrkla Hermi.
„Co proč?“ nechápal Draco.
„Proč jsi mi ji poslal?“
Protože jsi krásná! Protože k tobě nejsem lhostejný!, ozval se v Dracovi známý hlas.
„Protože jsem to chtěl,“ odpověděl prostě.
Hermioně vhrky slzy do očí, ale vůbec nevěděla proč. Poslední dobou se v sobě vůbec nevyznala.
Draco si všiml, že něco není v pořádku, tak ji objel, aby jí viděl do očí.
„Ty pláčeš?“ zeptal se jemně.
„Ne.“
„Už zase si protiřečíš,“ usmál se Draco a přitiskl dívku k sobě.
Ne, ne, Hermiono, to nesmíš!, bránil jí zase ten vlezlý hlásek uvnitř.
„Draco,“ vydechla.
Tázavě se na ni podíval.
„To přece... To není možné!“ vyhrkla, i když věděla, že plácá hlouposti nemající žádný smysl.
„Co není možné?“ nechápal Malfoy.
Hermiona nevěděla, a tak jen zarytě mlčela.
Pak se přece jen odhodlala ke slovu: „To už nejsi ty, Draco Malfoyi.“
„Změnila jsi mě, Hermiono.“
„Já? Ale jak? Já přece ne-“ nedořekla, protože ji umlčel Dracův polibek. Hermionu zamrazilo.
V tu chvíli se jí jiskřilo v očích, jakoby před ní vybouchlotisíce ohňostroů, v uších jí hučelo a zase dostala tu chuť smát se a zpívat. Dravě si Draca přitáhla k sobě, jakoby ho už nikdy nechtěla pustit.
Pochopila, co se stalo, a co si nikdy nechtěla připustit – zamilovala se...
Draco ji přestala líbat a stiskl jí ruku.
„Cítil jsi to, co já?“ zeptala se stydlivě Hermiona.
Zakýval a pustil její ruku.
„Už musím jít,“ zašeptala dívka a už se chstala k odchodu, ale znovu ji chytil: „Počkej.“
„Ano?“
„Chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ zrudl Draco, „Víš zítra je Boží Hod a ...“
Hermioně to nejdřív vůbec nedošlo, ale pak si uvědomila, že je přece ples!
„Chtělaby-jí-se-mnona-les?“ zabrblal Malfoy.
Hermiona přihmouřila oči: „Cože?“
„Chtě-chtěla bys jít se mnou na ples?“ dostal ze sebe Draco.
„Ano!“ vykřikla nadšeně Hermiona a skočila mu do náruče. Ten nepočítal s takovou tíhou a zavrávoral, načež oba spadli na led.
Na chvíli se rozhostilo trapné ticho, ale pak se na opuštěných školních pozemcích ozval veselý zvonivý smích dvou mladých lidí...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář